Bývalý mlýn v Kokořínském dole na říčce Pšovce. – Pravděpodobně existoval již v 16. stol. jako součást panství Václava Berky z Dubé. Název odvozen od toho, že ve třicetileté válce byl mlýn za vpádů Švédů do Čech vypálen a jeho klapot umlkl - mlčel. Majitelé mlýna se často měnili. Od r. 1850 ve vlastnictví rodiny Kühnelů, kterým patřil i statek Stránka. V 19. stol. byl mlýn pronajímán, vyrůstala zde i Anna Bayerová, jedna z prvních lékařek v Rakousku-Uhersku. Od konce 19. stol. až do r. 1958 zde žila rodina Petříků. – V 19. stol. byl přestavěn. Původní kolo na vrchní vodu bylo na přelomu 19. a 20. stol. vyměněno za malou Bánkiho turbínu. Ta poháněla mlecí stroj a dynamo vyrábějící elektrický proud pro potřeby objektu. Od r. 1950 nebyl činný, v l. 1950-1968 zde hospodařilo Jednotné zemědělské družstvo v Kokoříně. Dnes mlýnice slouží k obytným účelům. Od r. 1987 je chráněnou technickou památkou. – Místo děje Máchových Cikánů a historické povídky L. Ungera Mlýn v Mlčení.
Klíč.slova
mlýny * vodní mlýny * zaniklé mlýny
Citace
KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. I., Berounsko, Hořovicko, Rakovnicko, Kladensko, Slánsko, Mělnicko, Brandýsko a Mladoboleslavsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 219-221.
ŠESTÁKOVÁ, Eva, FRUNDL, Jan. Vodní mlýny na říčce Pšovce. Nebužely: Sdružení přátel Kokořínska. [Informační leták].
