Na severozápadním okraji obce, v areálu bývalého hospodářského dvora. - Obec Církvice byla písemně poprvé zmiňována r. 1400, zámeckou budovu zde nechal vystavěl až po r. 1713 sázavský klášter. Zámek byl určen pro klášterní úředníky a pro případný pobyt sázavských mnichů v Církvici. Písemně poprvé připomínán v polovině 18. stol. v tereziánském katastru jako vrchnostenský dům se čtyřmi obytnými místnostmi. - V r. 1772 prodal opat Leandr Kramář zámek Františku Posseltovi a od něho získal Církvici v r. 1783 Emanuel Zádubský ze Schönthalu. Tito první světští majitelé církvického statku přestavěli nevelký vrchnostenský dům do dnešní podoby. Z původní stavby se zachovala jen část obvodového zdiva v přízemí zámecké budovy. Při přestavbě byla v zámku zřízena i kaple sv. Prokopa, její kněžiště vystupuje z jižní strany objektu. - Jedná se o prostou, architektonicky nevýraznou jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu, krytou mansardovou střechou. - Během 19. stol. se v zámku vystřídala řada majitelů, nejdéle ho vlastnila hrabata z Rummerskirchen (1814-1872). V r. 1889 koupil velkostatek i se zámkem od A. Linharta hrabě Leopold ze Šternberka, který ho připojil ke svému zásmuckému panství. Církvický zámek přestal sloužit jako šlechtické sídlo, bydleli v něm jen šternberští hospodářští úředníci, kteří spravovali místní dvůr. Při první pozemkové reformě vyl dvůr v r. 1926 rozparcelován a zámek nadále využíván jako obytná budova. Po r. 1945 se stal majetkem státu a do r. 1995 zde byly sklady civilní obrany okresního úřadu Kolín. - Po r. 1995 přešel zámek do soukromých rukou, je postupně opravován a uzpůsobován k obytným účelům. Pro bývalou kapli sv. Prokopa v zámku namalovala obraz sv. Prokopa Libuše Hoznauerová v r. 2007. - Zámek je pro veřejnost nepřístupný.
Klíč.slova
zámky * správní obvody * domy * baroko
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 1. Praha: Academia, 1977, s. 163.
ŠIMEK, Tomáš; et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: východní Čechy. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989, s. 65.
