| Descripton | V osadě Růženín při řece Sázavě. - V r. 1855 zakoupil nájemce huti v Ostředku Josef Jejkal, švagr Františka Kavalíra, zemědělskou usedlost při ústí Vodslivského potoka mezi Chocerady a Samechovem a postavil zde vlastní novou skelnou huť v místě zvaném Rástoky (Ráztoky). Sklárna Rástoky (nebo též Samechovská sklárna) byla uvedena do provozu v r. 1857, kdy měla 6 pánví a několik zaměstnanců. Vyráběla surové duté sklo, polotvar, který se prodával k dalšímu zušlechtění do jiných skláren. V r. 1876 Jejkalovi sklárnu prodali, novými majiteli se stali skláři Michael Vlkovec, Franz Ernest a Victor Kasowitz, každý jednou třetinou. Sklárna ale neprosperovala, nakonec byla dána do dražby. Ve třetí dražbě ji r. 1882 koupil benešovský krejčí František Váňa, od něho r. 1890 Jan Pohůnek, který ji jako svatební dar předal novomanželům Ferdinandu a Marii Pohůnkovým. V r. 1902 krachující sklárnu koupil Arnošt Pryl, majitel rafinérie skla ve Skalici u České Lípy. V r. 1903 sklárna do základů vyhořela, ale protože byl Pryl pojištěn, vystavěl zde novou huť s moderní pecí. Provoz byl rozšířen na 10 pánví, později na 12. Sklárnu Pryl pojmenoval po své manželce Růženě - Rosahütte (Růženina huť), česky potom Sklárna Růženín. Sklárna prosperovala, v jejím okolí byly vystavěny domky pro zaměstnance a zavedena železniční vlečka. Vyrábělo se zde vysoce kvalitní sklo, vystavované i na Světové výstavě v Chicagu. Sklárna byla modernizována, rozšiřovala vlastní rafinaci, včetně kuličů, hladinářů, rytců a leptařů, pokusně se začalo s malovaným sklem. Před první světovou válkou zde pracovalo 276 zaměstnanců, po válce 292. Meziválečná hospodářská krize sklárnu příliš nezasáhla, během Protektorátu se produkce ještě zvýšila. Po druhé světové válce byla ale v 50. l. sklárna znárodněna a převedena pod znárodněné sklárny Kavalier. V r. 1957 zde ještě byly odlity komponenty ke Zpívající fontáně pro vstupní pavilon československé expozice na světové výstavbě Expo ´58 v Bruselu (autorka Dana Hlobilová; dnes v majetku Národní galerie), potom byl zcela změněn výrobní program a vyrábělo se zde již jen borosilikátové laboratorní sklo značky Simax. - Výroba v Růženíně skončila definitivně v r. 1993, areál sklárny byl přeměněn na skladové prostory Sklárny Kavalier Sázava s dodnes funkční železniční vlečkou.
|
|---|
